Letní výcvikové tábory I.

Máme za sebou prodloužený noseworkový víkend a týdenní tábor dogdancingu a obedience, jedny DD koušky a jedny NW závody. Nedalo mi to, abych se s některými postřehy a zážitky nepodělila zde s vámi.

 

Rozhodla jsem se, že toto léto budu věnovat hlavně Pipovi a Meky. V průběhu školního roku jsem totiž často neměla čas a někdy ani energii na tréninky a učení se nových věcí. V době, kdy jsme byli všichni nuceni zůstat doma, se to samozřejmě změnilo a to mě také navedlo k tomu, že bych si měla udělat na své psy více času i v době, kdy nejsme v karanténě. Díky COVIDU-19 (už mi ten neustále omýlaný název leze krkem) jsem měla strach, abych se letošního léta vůbec dočkala. Naštěstí všechna nařízení byla rozvolněna a nic nebránilo tomu, abychom na tábory odjeli.

 

Jak už jsem zmínila výše, prvně jsme byli na prodlouženém noseworkovém víkendu ve Cvikově pod taktovkou Nicole Vošvrdové (Sniff out). V pátek večer jsme probrali teorii a v sobotu ráno jsme již cvičili. Jako první byli na řadě urbany, odpoledne jsme dělali malé terény, v neděli jsme prohledávali batohy a odpoledne velké terény v přírodě a nakonec, v pondělí dopoledne řady. Z tohoto víkendu mám od Nikči k dispozici videa, která nahraju na náš youtube kanál, kam se budete moct podívat. Myslím, že by bylo zbytečné tu všechno popisovat. Mezi dopoledními a odpoledními tréninky jsme měli poměrně hooodně času, já jsem se psy dojížděla. V sobotu jsme zůstali ve Cvikově po celý den, v neděli jsem během pauzy odjela domů. Čekaní mezi tréninky v sobotu bylo dlouhé nejen pro mě, ale i pro psy, zvlášť pro Pipina. Naštěstí nebylo horko, tak mohli být alespoň trochu v klidu v autě, ale myslím, že si tam stejně moc neodpočinuli. Nebo byli v kleci v klubovně, kde se naopak zase pohybovalo dost lidí i psů a tak tam také neměli klid. Druhý den jsem je tedy vzala na odpočinek domů a myslím, že jsem udělala velmi dobře. Oba dva si odpočinuli, nikdo je nerušil a mohli zaujmout jakoukoliv válecí pozici a nemuseli řešit prostředí. Přesto bylo na odpoledním tréninku znát, že toho má Pipin plné zuby, Mekynce ještě síly zbývaly. V pondělí jsme trénovali řady a taky jsme hlavně dělali krátká motivační čuchací cvičení, která mají Pipin s Meky rádi. Shrnutí na závěr - příště si objednám pokoj nebo pojedeme odpočívat domů. Klidné a pohodlné místo na odpočinek je důležité. Jinak samozřejmě tréninky byly skvělé (jako vždy u Nikči), byla tam s námi strašně fajn parta a bylo o nás královsky postaráno a perfektně navařeno :). Jeden takový víkend nás čeká ještě v srpnu, z něho bude report později ;-)

 

Včera večer jsme se vrátili z tábora v Červené Řečici. Na něm jsme se věnovali dogdancingu a obedienci. V pondělí a v úterý jsem s Pipem cvičila obedienci a s Meky DD, ve středu proběhli DD zkoušky a odpoledne bylo volno, ve čtvrtek a v pátek jsem pesany prohodila, takže Meky cvičila obedienci a Pipin dogdancing. V Řečici jsme měli původně být na pokoji s dalším psem, ale nakonec nám štěstí přálo a měli jsme pokoj sami pro sebe, takže Pipin s Meky nemuseli být zavření v klecích, měli svůj klid a mohli v klidu odpočívat (Pipin se psů bojí a asi by chvíli cizího psa řešil, což by ho pochopitelně hodně psychicky unavilo a Meky je zase trochu zdrojařka, která by byla neustále ve střehu si hlídat své věci, takže by také neodpočívala...).

Meky se první dva dny chystala na zkoušku HtM1 a popravdě bych ji nejraději vzdala už v pondělí :D. Velké nadšení ze cvičení Meky neměla, ale na zkoušky jsme šly. A jak to dopadlo? Meky cvičila s větší chutí než na tréninku, ale já jsem díky své nervozitě zapomněla na pohyb v kruhu, což znamená diskvalifikaci. Pipin se v dogdancingu připravoval na zkoušku MD2 a tady jsem naopak trošku nabyla naděje, že bychom se na ni mohli vydat ještě tento rok :).

A teď k obedienci - obedienci jsme se věnovali naposledy asi před dvěma roky? Ani nevím. Původně se mi úplně na obedienci jet nechtělo, protože se jí nevěnujeme a snad už ani nebudeme, ale když bylo volné místo jen na kombinaci a my jsme se í něvovali, tak si oživíme to, co jsme dělali... Z obedience, tedy hlavně z trenérky Romči Polické :). Romču jsem dosud neznala a jaká to byla chyba! Pozitivní človíček, který vám při tréninku dodá takové energie, že z ní budu čerpat ještě několik dní. A tolik informací! Můj mozek má pomalé spoje a dlouhé vedení, takže jsem informace zprácovávala delší dobu (což je ale u mě úplně normální). A určitě oceňuju to, že jsme toho sice moc nenacvičili, ale Romča mi dala rady, jak na základy, které mi pak v nácviku jednotlivých cviků pomůžou, jak zapracovat na tom, aby byl pes soustředěný na celé cvičení. K čemu vám bude odcvičit 10 cviků, když si pes čuchá po zemi, do cviků ho v podstatě "dotlačíte"? To je k ničemu, že? Ale když pes cvičí a může na vás oči nechat "mamko, tak jdem pracovat", to už je jiná. A právě tady na tom jsme makali, aby měl pes chuť pracovat. Mimochodem Romča má skvělá přirovnání, která vám situaci blíže přiblíží a já jsem se nad některými vážně bavila, např. "přece ji tam nevypustíš jako mastný papír do průchodu" :D. Moc děkuju, Romčo! Za všechno, za všechny cenné rady. Za to, že Meky v tréninku běžela(!). A já pevně doufám, že se zase někdy s Romčou uvidíme. Nesmírně jsem si ten trénink obedience užila ;-)

 

A dnes jsme měli první NW závod z trilogie The Lord of the Nosework. Na programu dne byli řady. Trochu jsem měla obavy, aby nebyli Pip s Meky po táboře příliš unavení, ale v dopoledním hledání se zdálo, že mají sil dost. Pipin našel všechny (4) vzorky a Meky o jeden méně. Ten jeden chybějící byl v řadě s mopy, Meky se mi u jednoho zastavila déle a zdálo se, že značí. Já jsem si nebyla úplně jistá a tak jsem si řekla, že by to mohlo být... Takovéto, že úplně jistí si nejste, přemýšlíte, zda psovi nedát ještě víc času, ale nechce ho zbytečně dusit, aby pak nebyl otrávený, že už mi vzorek značil a vy jste na to nereagovali a tak řeknete "nález". No a ono to tam není.. A už to nejde vzít zpět. Trochu se mi zdálo, že si Meky s těmi mopy nevěděla rady (že by hlavolam?) a to, že jsem ji mohla dát víc času mi došlo pozdě. Nevadí, chybama se člověk učí a já pořídím pár mopů domů na trénink :). Odpolední čichání bylo náročnější, bylo horko a začala se ozývat i únava. První řada, obálky, oba psi našli vzorek. Uff. Další řada, plata od vajíček. Ty nám nikdy nešli. A taky se to ukázalo. Meky mi označila asi 3 jiné, než se dostala k tomu správnému. S Pipem jsme se taky sekli :(. Ale to se dalo čekat, tady vím, že platíčka jsou naše slabina. Následovala třetí řada s trenažérem s krabičkami, které oba znají. Paráda, mnula jsem si ruce, to bude na pohodu... A ejhle, jak Meky, tak Pipin označili (jak krásně značili) jinou krabičku, než ve které to bylo. Musím říct, že jsem koukala jako "péro z gauče" a na to, jak jsem oboum věřila, tak mě to hodně dostalo. Úplně mi to sebralo veškeré nadšení a byla jsem zklamaná. To jsem prostě nečekala. Poslední řada byla plechovky, které oba také viděli. Když značili vzorek, vůbec jsem jim nevěřila. Ani jednomu. Chudáka Pipa jsem nechala dlouho s čumákem v plechovce, než jsem řekla "nález". Takhle dlouho neměl čumák u vzorku ani v tréninku. Z posledních dvou řad jsem byla (a vlastně ještě pořád jsem) hodně smutná. Přemýšlím, čím to mohlo být... Únava? Oslintané předměty od jiných psů? Vítr? Možná taky všechno dohromady. Tak zase víme pár informací navíc, které využijeme v tréninku... Každopádně, atmosféra závodu byla velmi poklidná a pohodová, sešli se známí i noví lidé. Nička s Adamem pro nás připravili skvělé pohoštění - řízky! A kafe :). Bylo to moc fajn a určitě se těšíme na další část, kterou bude příroda.

 

Kromě spousty historek a povídání si o výcviku psů na táboře, jsme nakously i téma kondice psa při pachových pracích. Psi jsou vytíženi hlavně psychicky, to je fakt, ale když má pes, např. v přírodě, hledat delší dobu, určitě by se mu fyzická kondice také hodila... A tak jsem se zamyslela nad fyzickou kondicí mých psů a musela jsem se trochu zastydět... Ale o tom zase jindy.